Ivana N. (ČR)

Bylo nebylo jedno malé království. Říkalo se mu Praha. V tomto království žila jedna malá slečna jménem Ivanka.

Jakub F. (ČR)

Naše setkání s Danielou bylo vesmírem exaktně naplánováno a my jsme se snažili jen velice chabě a hlavně zbytečně se mu vyhnout.

Jakub S. (ČR)

Bůh ví, proč jsem vlastně odpověděl na onen inzerát, který se jednoho pozdně říjnového rána zčistajasna objevil na nástěnce na koleji 17. listopadu.

Jana K. (ČR)

K Dance jsem se dostala na základě bulletinu rozesílaného známými, ve znění klasických emailů či letáků, které Dani zasílá nebo jsou k vidění sem tam po městě.

Jindřich S. (ČR)

Danku jsem potkal asi před 7 lety. Než jsem jí začal vypomáhat s asistencí, půl roku jsme spolu jen tak kamrádili. Neměl jsem odvahu a asi ani chuť se s ní setkávat jinak.

Jitka K. (ČR)

Je to cca 4 roky, co jsem z vlastní iniciativy a mého vnitřního nutkání kontaktovala jednu neziskovou organizaci, která se zabývala podporou integrace zdravotně handicapovaných do společnosti a svým logem a názvem hlásala, že handicapované bude podporovat jít svou „vlastní cestou“.

Katka Ž. (ČR)

Milé návštěvnice, milí návštěvníci Danieliných internetových stránek, Dani mě požádala abych napsala pár řádek o asistenci a tak se vynasnažím, i když spisovatelství není můj obor.

Klára D. (ČR)

Ahoj všem budoucím asistentům a asistentkám,
moc dobře si vzpomínám, když jsem se rozhodovala, zda začnu u Dani asistovat. Hledala jsem na internetu nějakou brigádu, která by mě bavila a šla zkombinovat s povinnou středoškolskou docházkou.

Klára G. (ČR)

Letáky osobní asistence jsem nejprve viděla ve škole, na které studuji. Zásadní pro mě ale bylo, že na asistenci začaly chodit moje kamarádky, které mi ji doporučily.

Klára K. (ČR)

O Dani a jejím životním příběhu jsem se dozvěděla od svého blízkého přítele, který u Dani asistenci dělal. Po nějaké době jsem se rozhodla ji kontaktovat a domluvily jsme si schůzku u Dani doma.