Agnieszka B. (ČR)

O Daniele jsem se dozvěděla díky mé spolubydlící Hance. Ta vždy když jsem zavítala do kuchyně (jediné místo k setkávání v bytě) vyprávěla o Dani. Básnila jak je inspirující a silnou osobou. Co víc dodat? To samotné mě přesvědčilo.

Alena S. (ČR)

O možnosti dělat osobní asistenci Daniele jsem se dozvěděla z letáku, už ani nevím kde. Nejspíš visel v sakristii studentského kostela u Salvátora. Bylo to na jaře roku 2006.

Daniela J. (ČR)

S Dankou jsem se seznámila ještě na střední škole, a to přes společného kamaráda, který mě k ní vzal na návštěvu. Vidět na vlastní oči, co asistence u konkrétního člověka obnáší, je lepší než tisíc slov.

David R. (ČR)

Předtím, než jsem poznal Danielu, jsem žádnou zkušenost s osobní asistencí neměl, a tak jsem byl trochu nervózní a nesmělý, když mi kamarád zavolal a navrhl mi, jestli se nechci přidat k těm, co Daniele dělají spolenost a občas jí s něčím pomůžou.

Dominik T. (ČR)

Chodím k Dani už skoro dva roky. Dozvěděl jsem se o ní od kolegyně z divadla. Vyprávěla, že asistuje u holky co cestovala na vozíku po Ukrajině. To mě zaujalo.

Hanka S. (ČR)

O Daniele jsem se poprvé dozvěděla na jaře 2010 z letáčku, který se objevil na nástěnce na koleji, kde jsem tehdy bydlela. S osobní asistencí jsem v té době neměla žádné zkušenosti. Lákala mě sice možnost smysluplné brigády, ale dlouho jsem nenašla odvahu na inzerát odpovědět.

Hanka Š. (ČR)

Jednoho dne mi přišel email od spolužačky z vysoké, ve kterém byla prosba o asistenci. Tou dobou jsem měla asi 10-ti měsíčního syna a byla jsem na rodičovské. Přečetla jsem si Danielin příběh na jejích stránkách a rozhodla jsem se, že se jí ozvu.

Honza J. (ČR)

Na letáček vyzývající k vyzkoušení osobní asistence jsem narazil na zastávce autobusu poblíž mého bydliště začátkem listopadu 2009. V té době jsem už nějaké zkušenosti s asistencí měl díky tomu, že jsem jako důchodce hledal v předstihu „záložní“ uplatnění na dobu až přestanu přesluhovat ve svém zaměstnání.

Honza Ú. (ČR)

O možnosti asistencí jsem se dozvěděl někde ve společenství mladých katolíků při kostele Nejsvětějšího Salvatora, kam jsem někdy v roce 2012 chodil. V tom čase u mě začínaly deprese, já moc nevěděl co se sebou a příležitost udělat dobrý skutek a povznést tak svou zraněnou duši mi přišla jako dobrý nápad.

Iva P. (ČR)

Jak a proč jsem se k Dani dostala?

Práci osobní asistentky vozíčkářky u Dani mi soukromě navrhl kněz z farnosti, do které chodím, a dal mi mailovou adresu. Byla jsem po škole (humanitní vědy) a nevěděla, co chci dělat.