Jitka K. (ČR)
Pavel ADAM | 14. 5. 2010
meno: Jitka K.
povolanie v čase poskytovania osobnej asistencie:
senior asistent v japonskej obchodnej spoločnosti, neskôr ešte i študentka andragogiky
„ Slunce které nezapadá “ …
Váháš ?
Obavy z neznámého ?
Nemůžeš dozrát k tomuto kroku ?
Máš strach, že nebudeš „dost dobrý“ a jestli jsi pro asistenci a dobrovolničení ten pravý ?
Máš pocit, že tvůj život není smysluplný; že není naplněn tak jak by jsi očekával ?
Je v tobě semínko co klíčí a našeptává, rozhoupej se konečně a také se přičiň … přidej také svou ruku … k něčemu tak základnímu jakou je „pomoc druhým“.
Těm, co jim život do cesty postavil překážku v podobě tělesného handicapu a to pouze tělesného.
Těm, co musí zvládat každodenní rutinní/studijní/pracovní/aj. povinnosti … ! a spoustu dalších úkolů a těžkostí aby se dostali tam, kde my bez handicapu máme dveře otevřeny.
Bohužel, ani naše současná politická scéna, ani ta další … nepřinese takový zlom, který by lidem s handicapem umožnil takovou sociální podporu aby jim tyto těžkosti vymizeli a měli
dostatečnou asistenci, která je pro každého nezbytná. Umožníme jim to, ale MY .. ano my, ty, on, ona … pokud jeden nastaví ruku, další se přidá …. jak hřející a uklidňující je představa vidět všechny lidi držící se za ruce okolo celé planety se srdečným úsměvem
… přidej se i ty s tvojí rukou pomoci …
Jak jsem se dostala k asistenci/dobrovolničení ?
Je to cca 4 roky, co jsem z vlastní iniciativy a mého vnitřního nutkání kontaktovala jednu neziskovou organizaci, která se zabývala podporou integrace zdravotně handicapovaných do společnosti a svým logem a názvem hlásala, že handicapované bude podporovat jít svou „vlastní cestou“.
Zůčastnila jsem se víkendového školení pro asistenty, kde jsem se seznámila s Danielou.
Tato osůbka zářila již od vchodu, až tedy na moment, kdy organizátorka a jedna ze zakladatelek této neziskovky vybrala pro seminář bariérové prostory, se slušným počtem schodů (pozn. k vedení neziskovky – již v ten moment jsem si říkala, že tady něco nehraje 
nebudu odbočovat … můj první dojem, když jsem se s Dani setkala byl vzletný … uff ta holka vyzařuje takovou energií a optimismem, vyrovnaností, intelektem, pohodou, naprosto s jasnou představou co chce … prostě X úžasných dojmů a pocitů z našeho setkání …
Ale hlavně z ní vyzařoval velký bojovný duch a ohromná síla a odhodlanost, kterou všichni okolo cítili a obdivovali … já jsem velkou obdivovatelkou doposud a takový osobnostní rysy se jen tak ze dne na den nevytratí ..:-)
Upřímně a stručně řečeno, setkání s Danielkou bylo to nejpozitivnější na celém víkendu alias školení.
Jen doplněk k této neziskovce – společně s Dani jsme této neziskovce po nějaký čas vypomáhali, ovšem naprosto otřeseni a zděšeni společně s ostatními jsme zjistili, že vedení této neziskovky jde spíše o své blaho než těch kteří to skutečně potřebují. Ano jak smutné, i to se stává … !!! vysílám tímto alespoň malý signál k vám v případě, že jste se s tímto sdružením např. setkali či uvažujete potencionálně o spolupráci.
Nicméně, to krásné co vzešlo z naší velmi trpké zkušenosti (a tím prosím nehážu všechny neziskové organizace či sdružení do jednoho pytle. Ani náhodou, fandím jim, ale těm co to myslí skutečně od srdce a jde jim o blaho těch druhých) bylo; že nás tyto osudy svedly s Dani dohromady a já k ní do dnešní doby stále docházím jak já říkám na přátelské návštěvy; které spočívájí nejenom v pomoci s tím co je zapotřebí, ale hlavně jako osůbce, jež je v komůrce mého srdce označena jako „úzká rodina dobrých přátel“.
Ať už je seminář (školení/nepřímá výpomoc neziskovkám/aj.) dobrý či špatný; nejobjektivnější je tvá vlastní zkušenost. A to přímá; ta co tě obohatí navždy !!!
Jsem pracující člověk, momentálně přibylo ještě studium na stará kolena, dále dost zájmů, jako každá žena péče o hospodaření domácnosti, x zařizování, tudíž neoplývám tolik volným časem, ovšem i když chodím k Dani s většími časovými periodami, vím že velmi ocení alespoň i tuto malou výpomoc, přesně řečeno jakýkoli volný čas i když ho není moc, kdy ji mohu přijít pomoci. A že když položíme vedle sebe tento střípek a střípky času ostatních; vytvoříme mozaiku; … mozaiku dne; týdne; měsíce … která bude pro Dani ohromnou a nezbytnou podporou k tomu aby mohla zvládnout všechny denní povinnosti a hlavně abysme ji pomohli realizovat to co si přeje; co by ráda … kam by se bez dopomoci druhých jen těžko; velice těžko dostávala.
Tak a teď aby to nebylo naprosto medové psaní, tak ještě něco prásknem ! Když jsem byla u Dani na prvních návštěvách, nemohla jsem pochopit to, že je potřeba X urovnávání, X popotahování (nemyslím nosem :- myslím polohování), X malých pohybů a z mého pohledu „drobností“ něco podat, podržet či někam přenést … tak a teď malé cvičení, kolik cca malých pohybů musíme udělat pokud se ukládáme sami ke spánku ? Aha … vůbec to není malé číslo, a nebudu brát v potaz naše nesčetné otáčení se z jedné strany na druhou, lidově řečeno převalování. Při tomto porovnání je Dani naprostý vítěž, jak málo našich pohybů ji např. napolohovat před spaním ji stačí, je až k nevíře. Vždy je potřeba se vcítít a uvědomit si situaci z opačné strany …
Zakončila bych to výrokem; ne z mé hlavy ale pro mě velmi srdečním : „pomáhat druhým, je to největší bohatství na světě … pozor tvoje osobní, které Ti nikdy nikdo neveme
vzhůru, neváhej a směle do toho rozšířit si obzor a cítit se užitečný.
JDI DO TOHO, nemáš co zratit … právě naopak
Pokud bych měla určit jediného člověka, kterého jsem osobně potkala v tomto životě, jež je velmi odvážný, statečný, silný a houževnatý s jasným cílem … to je Danielka. Hluboce si ji vážím nejenom jako kamarádky ale hlavně jako člověka.. Takových, v životě moc nepotkáte.
Ps : … ano, BINGO ! Můj vybraný nadpis asociuje dvě věci, určitě poznáš sám jaké a proč …
Jitka Křečková
Toho času působící v japonské obchodní společnosti a studující andragogiku.
Určitě se na mě můžeš obrátit, v případě jakýchkoli dotazů .. aj.
30.3.2010
