Změna loga a úvodního obrázku, přidání referencí
Pavel ADAM | 17. 5. 2010
- Změnili jsme logo a úvodní obrázek (časem se mírně přizpůsobí také barvy).
Děkujeme MATĚJI 
chodím-jinak
Stránky nejen o asistenci
Jitka K. (ČR)
Pavel ADAM | 14. 5. 2010
meno: Jitka K.
povolanie v čase poskytovania osobnej asistencie:
senior asistent v japonskej obchodnej spoločnosti, neskôr ešte i študentka andragogiky
„ Slunce které nezapadá “ …
Váháš ?
Obavy z neznámého ?
Nemůžeš dozrát k tomuto kroku ?
Máš strach, že nebudeš „dost dobrý“ a jestli jsi pro asistenci a dobrovolničení ten pravý ?
Máš pocit, že tvůj život není smysluplný; že není naplněn tak jak by jsi očekával ?
Je v tobě semínko co klíčí a našeptává, rozhoupej se konečně a také se přičiň … přidej také svou ruku … k něčemu tak základnímu jakou je „pomoc druhým“.
Těm, co jim život do cesty postavil překážku v podobě tělesného handicapu a to pouze tělesného.
Těm, co musí zvládat každodenní rutinní/studijní/pracovní/aj. povinnosti … ! a spoustu dalších úkolů a těžkostí aby se dostali tam, kde my bez handicapu máme dveře otevřeny.
Bohužel, ani naše současná politická scéna, ani ta další … nepřinese takový zlom, který by lidem s handicapem umožnil takovou sociální podporu aby jim tyto těžkosti vymizeli a měli
dostatečnou asistenci, která je pro každého nezbytná. Umožníme jim to, ale MY .. ano my, ty, on, ona … pokud jeden nastaví ruku, další se přidá …. jak hřející a uklidňující je představa vidět všechny lidi držící se za ruce okolo celé planety se srdečným úsměvem
… přidej se i ty s tvojí rukou pomoci …
Jak jsem se dostala k asistenci/dobrovolničení ?
Je to cca 4 roky, co jsem z vlastní iniciativy a mého vnitřního nutkání kontaktovala jednu neziskovou organizaci, která se zabývala podporou integrace zdravotně handicapovaných do společnosti a svým logem a názvem hlásala, že handicapované bude podporovat jít svou „vlastní cestou“.
Zůčastnila jsem se víkendového školení pro asistenty, kde jsem se seznámila s Danielou.
Tato osůbka zářila již od vchodu, až tedy na moment, kdy organizátorka a jedna ze zakladatelek této neziskovky vybrala pro seminář bariérové prostory, se slušným počtem schodů (pozn. k vedení neziskovky – již v ten moment jsem si říkala, že tady něco nehraje 
nebudu odbočovat … můj první dojem, když jsem se s Dani setkala byl vzletný … uff ta holka vyzařuje takovou energií a optimismem, vyrovnaností, intelektem, pohodou, naprosto s jasnou představou co chce … prostě X úžasných dojmů a pocitů z našeho setkání …
Ale hlavně z ní vyzařoval velký bojovný duch a ohromná síla a odhodlanost, kterou všichni okolo cítili a obdivovali … já jsem velkou obdivovatelkou doposud a takový osobnostní rysy se jen tak ze dne na den nevytratí ..:-)
Upřímně a stručně řečeno, setkání s Danielkou bylo to nejpozitivnější na celém víkendu alias školení.
Jen doplněk k této neziskovce – společně s Dani jsme této neziskovce po nějaký čas vypomáhali, ovšem naprosto otřeseni a zděšeni společně s ostatními jsme zjistili, že vedení této neziskovky jde spíše o své blaho než těch kteří to skutečně potřebují. Ano jak smutné, i to se stává … !!! vysílám tímto alespoň malý signál k vám v případě, že jste se s tímto sdružením např. setkali či uvažujete potencionálně o spolupráci.
Nicméně, to krásné co vzešlo z naší velmi trpké zkušenosti (a tím prosím nehážu všechny neziskové organizace či sdružení do jednoho pytle. Ani náhodou, fandím jim, ale těm co to myslí skutečně od srdce a jde jim o blaho těch druhých) bylo; že nás tyto osudy svedly s Dani dohromady a já k ní do dnešní doby stále docházím jak já říkám na přátelské návštěvy; které spočívájí nejenom v pomoci s tím co je zapotřebí, ale hlavně jako osůbce, jež je v komůrce mého srdce označena jako „úzká rodina dobrých přátel“.
Ať už je seminář (školení/nepřímá výpomoc neziskovkám/aj.) dobrý či špatný; nejobjektivnější je tvá vlastní zkušenost. A to přímá; ta co tě obohatí navždy !!!
Jsem pracující člověk, momentálně přibylo ještě studium na stará kolena, dále dost zájmů, jako každá žena péče o hospodaření domácnosti, x zařizování, tudíž neoplývám tolik volným časem, ovšem i když chodím k Dani s většími časovými periodami, vím že velmi ocení alespoň i tuto malou výpomoc, přesně řečeno jakýkoli volný čas i když ho není moc, kdy ji mohu přijít pomoci. A že když položíme vedle sebe tento střípek a střípky času ostatních; vytvoříme mozaiku; … mozaiku dne; týdne; měsíce … která bude pro Dani ohromnou a nezbytnou podporou k tomu aby mohla zvládnout všechny denní povinnosti a hlavně abysme ji pomohli realizovat to co si přeje; co by ráda … kam by se bez dopomoci druhých jen těžko; velice těžko dostávala.
Tak a teď aby to nebylo naprosto medové psaní, tak ještě něco prásknem ! Když jsem byla u Dani na prvních návštěvách, nemohla jsem pochopit to, že je potřeba X urovnávání, X popotahování (nemyslím nosem :- myslím polohování), X malých pohybů a z mého pohledu „drobností“ něco podat, podržet či někam přenést … tak a teď malé cvičení, kolik cca malých pohybů musíme udělat pokud se ukládáme sami ke spánku ? Aha … vůbec to není malé číslo, a nebudu brát v potaz naše nesčetné otáčení se z jedné strany na druhou, lidově řečeno převalování. Při tomto porovnání je Dani naprostý vítěž, jak málo našich pohybů ji např. napolohovat před spaním ji stačí, je až k nevíře. Vždy je potřeba se vcítít a uvědomit si situaci z opačné strany …
Zakončila bych to výrokem; ne z mé hlavy ale pro mě velmi srdečním : „pomáhat druhým, je to největší bohatství na světě … pozor tvoje osobní, které Ti nikdy nikdo neveme
vzhůru, neváhej a směle do toho rozšířit si obzor a cítit se užitečný.
JDI DO TOHO, nemáš co zratit … právě naopak
Pokud bych měla určit jediného člověka, kterého jsem osobně potkala v tomto životě, jež je velmi odvážný, statečný, silný a houževnatý s jasným cílem … to je Danielka. Hluboce si ji vážím nejenom jako kamarádky ale hlavně jako člověka.. Takových, v životě moc nepotkáte.
Ps : … ano, BINGO ! Můj vybraný nadpis asociuje dvě věci, určitě poznáš sám jaké a proč …
Jitka Křečková
Toho času působící v japonské obchodní společnosti a studující andragogiku.
Určitě se na mě můžeš obrátit, v případě jakýchkoli dotazů .. aj.
30.3.2010
Honza J. (ČR)
Pavel ADAM | 14. 5. 2010
meno: Honza J.
povolanie v čase vykonávania osobnej asistencie:
pracujúci dôchodca, technik IT
Na letáček vyzývající k vyzkoušení osobní asistence jsem narazil na zastávce autobusu
poblíž mého bydliště začátkem listopadu 2009. V té době jsem už nějaké zkušenosti s asistencí měl díky tomu, že jsem jako důchodce hledal v předstihu „záložní“ uplatnění na dobu až přestanu přesluhovat ve svém zaměstnání. Zdálo se mi, že při této činnosti budu užitečnější než kdekoliv jinde a zároveň snad nebudu narážet na odmítnutí kvůli svému přece jen vyššímu věku.
Přestože jsem v té době měl náplně dostatek, tak díky relativní blízkosti mého bydliště
a vzhledem k tomu že autorka letáku stála i o asistenci v malém rozsahu, opsal jsem si webovou adresu, abych se dozvěděl více.
Musím říci, že Danielina osobní výpověď mě víc než zaujala, takže rozhodnutí nabídnout jí svoji pomoc jako dobrovolník nezrálo moc dlouho. Trošku přispělo i to, že slovenština je pro mne trochu „srdeční záležitost“ (a nejsem tady myslím sám, kdo se z toho vyznal). V té době ještě neměla na svých stránkách fotografie, takže na naše první setkání jsem se docela těšil i byl trochu „zvědavý“.
První schůzka se trochu oddalovala kvůli Danielině zdravotní indispozici.
Osobní setkání ale jen posílilo můj předchozí pozitivní dojem a sympatie
a také já jsem prošel přijímacím pohovorem a rychle zapadl do velké rodiny asistentů.
Asistovat chodím asi 1x týdně, prakticky už jsem vystřídal všechny denní i noční doby i místa asistence.
Od domácího prostředí, přes doprovody na různé kulturní akce či rehabilitace.
Úspěšně jsem zvládl dokonce i vaření (aspoň podle toho, že jsem byl pochválen a talíř vyprázdněn),
ze kterého jsem měl přece jen obavy (doma se do toho moc nehrnu).
Jednou měla Dani objednanou návštěvu rehabilitačního cvičení, ale necítila se úplně fit
a cesta na vozíčku s delším přesunem v silném mraze je na prochladnutí jak dělaná.
Tak jsem ji přemluvil, že by byla škoda cvičení rušit a že ji tam vezmu svým autem.
Nejdřív jsem si ale musel být jist, že ji bezpečně přemístím z vozíčku na sedadlo auta a zpět. Byl jsem sám a pro dva lidi u toho ani není místo. Tak jsem si to nejprve nasimuloval doma v pokoji a pak už to šlo naostro.
O další zpestření se postaral dlouhý průjezd domem na dvoreček, kde byl vchod do rehabilitační ordinace.
Ten průjezd byl tak úzký, že jsem musel sklopit zrcátka a pneumatiky neměly snad ani 3 cm vůle mezi zvýšenými obrubníky průjezdu. Kdybychom tam uvízli, tak nebylo kudy vystoupit. Miniaturní dvorek byl ještě zmenšen na polovinu hromadami sněhu,
ale to už bylo podobné parkování na pražských sídlištích.
Pro ty, kteří zvažují tuto práci a nemají s ní žádné zkušenosti, nebojte se toho
– skutečně platí, že Daniela vše trpělivě vysvětlí a pokud se trochu umíte vcítit do kůže někoho druhého, vše zvládnete.
Samozřejmě to vyžaduje určitou míru odpovědnosti, není možné nechat Danielu na holičkách bez skutečně vážného důvodu.
Je také pravda, že některé manipulace jsou fyzicky náročnější, tím ale neříkám, že jsou pro kulturisty.
Já ač jsem již „chátrající stařec“, nepociťuji nedostatek fyzické síly, spíše bych někdy přivítal pár centimetrů výšky navíc.
Fyzická náročnost výrazně klesá v případě, že jsou asistenti dva, což se Daniela snaží využít v okamžiku střídání,
kdy se služby trochu překrývají.
Na závěr musím říci, že asistovat chodím rád, není to nepříjemná povinnost, spíše jako bych šel na milou návštěvu ( ne však, že bych si šel jenom pokecat – zajišťovat rozptýlení, to opravdu Daniela nepotřebuje),
je to pro mne duševní obohacení a jsem rád, že jsem se tak rozhodl. Doufám jen, že mi síly ještě nějakou dobu vydrží.
Honza, věk 65
23.3.2010