Druhý rok jsem pracovala jako stavební projektantka, byla jsem vdaná, zatím bez dětí. S manželem jsme bydleli v Bohnicích v podnájmu a věděli jsme, že v Praze dlouho nezůstaneme. Dny byly celkem stereotypní, už jsem se nemusela po večerech učit, měla jsem spoustu volného času a cítila jsem, že potřebuji dělat něco užitečného. Tak jsem dlouho nepřemýšlela, zabrouzdala jsem na Daniny webové stránky a tam jsem se dočetla všechno, co jsem potřebovala…že nevadí, že nemám žádné zkušenosti, že je vítané, když budu moct přijít třeba jen 2x týdně na pár hodin. Tak jsem se zanedlouho ocitla na hostivařské koleji, což bylo nedaleko mojí práce.

Daniela je moc milá a sympatická holka. Tehdy zrovna studovala a bylo zkouškové, tak trávila spoustu času nad učením, ale našla si někdy i čas vyjít si jen tak do parku na procházku…nebo spíš projížďku elektrickým vozíkem, který jsem nemusela ani tlačit. Někdy jsme zašly nakoupit do nedaleké samoobsluhy, ale většinou jsme byly doma. Daniela měla zvláštní pokojík s postelí pro asistenty, kde jsem si mohla číst, ale moc mě nebavilo jen tak nečinně sedět, tak jsem se snažila aspoň trochu pouklízet, utřít prach, zalít kytky, občas něco připravit k jídlu, když mě o to Daniela požádala, vyprat prádlo a podobné nenáročné práce. Snažila jsem se přitom co nejméně rušit, protože když si představím, že 24 hodin denně jsem pořád s někým a nemám ani chvíli naprostého soukromí je strašné a nikdy bych se do takové situace nechtěla dostat.

Na toaletu jsme dávali Danku vždycky ve 2, když jsme se střídali s dalšími asistenty, jinak koupelna byla vybavená různými zařízeními, které pomáhaly dostat Danku třeba do sprchy a podobně. Daniela vždycky dokázala dobře poradit, jak ji mám a kde chytit, aby přesuny byly co nejsnadnější. Byla hodně trpělivá a nezlobila se, když jsem byla trochu neohrabaná. Nebylo to vůbec fyzicky náročné, což mě dost překvapilo.
Chodila jsem k Daniele měsíc, 2x nebo 3x týdně asi od 16:00 do 20:00 hodin. Byl to jenom měsíc, ale zážitek to byl k nezaplacení a poznamenal mě určitě na celý život. Načerpala jsem tam za tu krátkou dobu velkou hromadu zkušeností. Byla jsem spokojená, že dělám něco užitečného, takže se mi žilo tak nějak lépe. Myslím, že jsem nepomáhala já Danieli, ale ona pomohla hodně mi tím, že jsem se mohla dostat do její blízkosti a dělat věci, které bych nikdy nezkusila. Možná, že i tato zkušenost mi dodala odvahu, jiný pohled na svět. Dokázala jsem se konečně rozhodnout a dala výpověď v práci, z bytu a s manželem jsme se odstěhovali na Moravu k mým stárnoucím rodičům. Našli si rychle práci a já zanedlouho otěhotněla a narodil se nám dlouho očekávaný syn. Na Danielu často vzpomínám a je mi moc líto, že už k ní nemůžu chodit. Nebo že jsem ji nepoznala aspoň dřív, ještě když jsem studovala a dělala nesmyslné brigády. Osobní asistenci doporučuji zkusit všem, kdo touží zažít něco nevšedního a smysluplného.